V sobotu 31. října v 16,35 hodin přijala tísňová linka HZS Středočeského kraje informaci o osobě, která přelezla zábradlí Živohošťského mostu na silnici číslo 114 v okrese Benešov.
Operační důstojník vyhlásil poplach profesionálním a dobrovolným hasičům z Dobříše a také dobrovolné jednotce obce Neveklov, která k události vyrazila i s člunem. Vzhledem k charakteru události dojížděly všechny jednotky k Živohošťskému mostu pozvolna bez výstražných znamení.
Na místě už byla policie, která silnici vedoucí přes most z obou směrů uzavřela. Zároveň potvrdila, že téměř v polovině mostu stojí za zábradlím žena, která vyhrožuje sebevražedným skokem do Vltavy, pokud se hlídka přiblíží. Velitel zásahu prostřednictvím operačního střediska požádal o spolupráci kolegy z HZS hl. města Prahy, kteří na místo vyslali potápěčskou skupinu s člunem.
Po zhodnocení situace a zjištění, že policejní vyjednávač dojede asi za hodnu, byl vybrán příslušník jednotky HZS Dobříš nstržm. Miroslav Beránek, DiS., který začal se ženou komunikovat. Další vývoj události popisuje vlastními slovy:
„Žena byla rozrušená a odmítala přelézt zábradlí zpět. Chtěla mluvit po telefonu s nějakým mužem. Policie se pokoušela na číslo, které nadiktovala, opakovaně volat, ale marně, což ji ještě více rozrušovalo. Ale díky tomu, že jsem jí veškeré informace předával pokud možno co nejklidněji, navázal jsem s ní slovní kontakt, kterému možná začala důvěřovat. S vědomím, že vyjednávač přijede nejdříve za hodinu, jsem proto pokračoval v hovoru a snažil se získat čas. Zkoušel jsem ji přemluvit, aby poodstoupila z nebezpečného místa, na což však nereagovala a vykláněla se nad hladinu. Snažil jsem se s ní dál komunikovat a reagovat na to, co mi o sobě říká. Jak jsem okolo ní chodil, tak jsem si všiml, že vždy, když přicházím z její levé strany, udělá několik úkroků po římse směrem ke břehu. Po několika opatrných pokusech, kdy se tento manévr opakoval, jsem usoudil, že by takto mohla dojít až na konec mostu. Bylo to z mé strany dost riskantní, ale začínalo se smrákat a žena stále odmítala jakoukoliv jinou cizí osobu ve své blízkosti. Dále jsem věděl, že záchranná loď a potápěči jsou už na místě. Soustředil jsem se na její kroky a stále lehce nadhazoval, že nemusí jít celou tu cestu za zábradlím, ale může přejít ke mně, kde si můžeme povídat v bezpečí. Nakonec vše dobře dopadlo, když jsme se po mnoha zastávkách a mém neustálém naléhání na bezpečný přesun nebo přelezení za zábradlí dostali až na okraj mostu. Pak jsem vysílačkou povolal policii a velitele našeho družstva. Paní seděla na konci mostu a nadále odmítala další pomoc a jakýkoliv kontakt s jinou osobou včetně mě. Dokonce chtěla vylézt zpátky na most. V tom jsme jí však zabránili a posléze předali posádce zdravotnické záchranné služby, čímž pro mě velmi neobvyklý zásah skončil.“
Miroslav Beránek
Jednání nadstrážmistra Beránka, které trvalo několik desítek minut, uznale ocenili hned na místě zástupci všech zasahujících složek. Přitom příslušník dobříšské stanice ani není členem týmu posttraumatické péče HZS Středočeského kraje.
Zdroj: Ing. Ladislav Holomčík
HZS Středočeského kraje