Dítě se při požáru může schovat pod postel. Hasiči varují před chybou, která může stát život

Když dítě uslyší alarm, nemusí vědět, co má dělat

Představte si situaci, kdy v rodinném domě začne hořet. Z chodby proniká do dětského pokoje kouř, ozve se požární hlásič a dítě se probudí.

Nechápe, co se děje. Má strach, nevidí rodiče a hledá místo, kde by se cítilo bezpečně.

Zaleze pod postel nebo se schová do skříně.

Pro malé dítě může být takové jednání přirozenou reakcí na nebezpečí. Pro zasahující hasiče však představuje další komplikaci při hledání a záchraně osob.

Nejde o smyšlené riziko. Oficiální odborné materiály Hasičského záchranného sboru České republiky výslovně upozorňují, že děti se při požárech mohou ukrývat pod peřinami, postelemi, ve skříních nebo za nábytkem.

Právě proto musí požární prevence začínat už v dětství.

Hasiči při záchraně hledají i tam, kde by dospělého nenapadlo

Při požáru bývají podmínky uvnitř budovy mimořádně obtížné.

Kouř může výrazně omezit viditelnost, vysoká teplota komplikuje pohyb a hasiči se často musí orientovat v prostředí, které neznají.

Pokud rodiče oznámí, že uvnitř zůstalo dítě, hasiči systematicky prohledávají místnosti.

Odborná příprava jednotek požární ochrany počítá také s prohledáváním postelí, prostor pod nábytkem a dalších možných úkrytů.

Dítě totiž nemusí na volání odpovídat. Může být vyděšené, dezorientované nebo již zasažené kouřem.

To je důvod, proč hasiči dětem opakovaně vysvětlují jednoduché pravidlo:

Při požáru se nikdy neschovávej před hasiči. Jejich úkolem je tě najít a zachránit.

Proč je kouř pro děti tak nebezpečný?

Při požáru nevzniká pouze teplo a oheň.

Hořící nábytek, textilie, plasty a další materiály uvolňují kouř obsahující zdraví škodlivé látky.

Kouř dráždí dýchací cesty, snižuje viditelnost a může způsobit poruchy vědomí.

Děti jsou zranitelnou skupinou také kvůli menším tělesným rozměrům a odlišnostem dýchacího systému.

Nebezpečné je především zdržování v zakouřeném prostoru.

Proto nestačí naučit dítě pouze to, že se nesmí dotýkat ohně. Musí také vědět, jak se zachovat, pokud požár skutečně vznikne.

Pět pravidel, která by mělo znát každé dítě

1. Když začne hořet, upozorni dospělého a odejdi do bezpečí.

Pokud je cesta bezpečná, dítě má okamžitě opustit ohrožený prostor. Nemá se pokoušet požár samo hasit.

2. Nikdy se neschovávej pod postel ani do skříně.

Pokud nelze bezpečně odejít, je nutné zůstat na co nejbezpečnějším místě, oddělit se od kouře zavřenými dveřmi a dát o sobě vědět.

3. Nevstupuj do hustého kouře.

Pokud je úniková cesta zakouřená, dítě se nesmí pokoušet za každou cenu proběhnout. Musí přivolat pomoc a řídit se pokyny operátora nebo hasičů.

4. Pamatuj si čísla 150 a 112.

Dítě by mělo podle svého věku umět přivolat pomoc, říct adresu a vysvětlit, co se stalo.

5. Nikdy se nevracej pro hračku ani domácí zvíře.

Po opuštění budovy musí dítě zůstat na bezpečném místě a upozornit hasiče, pokud někdo zůstal uvnitř.

Tato pravidla vycházejí z preventivních a výukových materiálů HZS ČR určených dětem a jejich pedagogům.

Skutečný příběh: Čtrnáctiletý chlapec zachránil osmiletou dívku

Jak důležitá může být schopnost rychle vyhodnotit nebezpečí, ukazuje skutečný případ ze Štítné nad Vláří.

V březnu 2020 vypukl požár v rodinném domě, kde se nacházely také dvě děti.

Čtrnáctiletý chlapec byl v podkroví se svou osmiletou nevlastní sestrou.

Když zjistili, že v domě hoří, chtěli nejprve odejít po schodišti. Tam už se však šířily plameny.

Chlapec situaci vyhodnotil a našel jinou cestu. Společně s dívkou se dostali z podkroví přes okno na střechu a následně do bezpečí.

Obě děti vyvázly bez zranění.

HZS Zlínského kraje tehdy chlapcovo jednání ocenil.

Je důležité dodat, že šlo o mimořádné okolnosti konkrétního požáru. Únik oknem na střechu není obecně bezpečným postupem, který by měly děti napodobovat. Pokud je cesta ven odříznutá, mají přivolat pomoc, sdělit svou polohu a řídit se pokyny hasičů.

Příběh však ukazuje, jak důležité je vědět, že první zamýšlená úniková cesta nemusí být použitelná.

Domácí únikový plán. Většina rodin o něm začne přemýšlet příliš pozdě

Každá rodina by měla mít jednoduchou představu, jak opustí byt nebo dům při požáru.

Nemusí jít o složitý dokument.

Stačí společně projít jednotlivé místnosti a vysvětlit dětem, kudy se bezpečně dostanou ven.

HZS Libereckého kraje doporučuje vytvořit domácí únikový plán, vyznačit možné únikové cesty a určit místo, kde se rodina po opuštění domu setká.

Důležité je především:

-  Ukázat dětem hlavní únikovou cestu a případnou bezpečnou alternativu.

-  Naučit je rozpoznat zvuk požárního hlásiče.

-  Určit místo setkání mimo budovu.

-  Vysvětlit, že při požáru nesmějí používat běžný výtah.

-  Přizpůsobit plán věku a schopnostem jednotlivých dětí.

U malých dětí musí plán počítat s tím, že potřebují pomoc dospělého.

Co když dítě zůstane samo v pokoji a chodba je plná kouře?

Právě tuto situaci je vhodné s dětmi probrat předem.

Pokud dítě otevře dveře a zjistí, že za nimi je hustý kouř nebo plameny, nesmí se pokoušet nebezpečným prostorem proběhnout.

Má dveře zavřít, pokud možno omezit pronikání kouře a přivolat pomoc.

Pokud má telefon, zavolá na číslo 150 nebo 112 a sdělí svou polohu.

Pokud telefon nemá, může na sebe upozornit hlasitým voláním nebo z bezpečně přístupného okna.

Nesmí však bez pokynů hasičů skákat z výšky ani se pokoušet o riskantní únik.

Dětem je nutné vysvětlit, že zavřené dveře mohou zpomalit pronikání kouře a tepla, ale nepředstavují trvalou ochranu. Proto je zásadní co nejrychleji upozornit záchranáře na svou polohu.

Zápalky, zapalovače a svíčky nejsou hračky

Vedle správného chování při požáru je důležitá také prevence jeho vzniku.

Malé děti mohou být fascinované plamenem svíčky nebo zapalovače.

Nemusí přitom rozumět tomu, jak rychle se může oheň rozšířit na papír, textilie nebo nábytek.

Zápalky a zapalovače proto musí být uloženy mimo jejich dosah.

Rodiče by také neměli nechávat malé děti bez dozoru v blízkosti hořících svíček, kamen, krbů a dalších zdrojů tepla.

HZS ČR upozorňuje, že požární prevence musí zahrnovat nejen zabezpečení domácnosti, ale také přiměřené vzdělávání dětí.

Hasiči učí děti, jak překonat strach

Preventivní výchova není pouze o vysvětlování zákazů.

Důležité je také to, aby dítě vědělo, kdo mu při požáru pomůže.

Hasič v kompletním zásahovém oděvu, přilbě a dýchacím přístroji může na malé dítě působit nezvykle nebo dokonce děsivě.

V prostředí plném kouře navíc nemusí být snadné rozpoznat jeho tvář.

Proto je vhodné dětem ukazovat, jak hasiči při zásahu vypadají, a vysvětlovat jim, že se jich nemusejí bát.

Právě preventivně výchovné programy hasičů pomáhají dětem osvojit si správné chování při mimořádných událostech.

Jednoduchý domácí test: Co by vaše dítě udělalo?

Rodiče mohou bezpečnostní pravidla procvičit formou krátkého rozhovoru.

Zeptejte se dítěte:

„Co uděláš, když začne pípat hlásič požáru?“

„Kam půjdeš, když uvidíš kouř?“

„Co uděláš, když budou dveře na chodbu neprůchodné?“

„Můžeš se vrátit pro oblíbeného plyšáka?“

„Víš, na jaké číslo zavolat hasiče?“

Odpovědi mohou překvapit.

Pokud dítě některou situaci nezná, není důvod ho strašit. Vysvětlete mu správný postup a společně si ho bezpečně vyzkoušejte.

Nácvik musí probíhat bez skutečného kouře, ohně a jakéhokoliv ohrožení.

Největší ochranou dítěte jsou připravení dospělí

Žádný preventivní článek ani školní přednáška nemohou nahradit odpovědnost rodičů.

Děti potřebují bezpečné prostředí, funkční hlásiče požáru a dospělé, kteří vědí, jak při mimořádné události reagovat.

HZS ČR doporučuje instalovat hlásiče požáru, kontrolovat jejich funkčnost a předcházet rizikovému používání elektrických spotřebičů a otevřeného ohně.

Důležité je také nepřeceňovat schopnosti malých dětí. Jejich bezpečná evakuace musí být součástí rodinného plánu.

Dítě se při požáru nemusí zachovat tak, jak dospělí očekávají. Pokud však ví, že se nesmí schovávat, kam má jít a jak přivolat pomoc, může mít mnohem větší šanci dostat se do bezpečí.

A právě proto má smysl o požárech s dětmi mluvit ještě dnes, nikoliv až ve chvíli, kdy se ozve skutečný alarm.

Hasiči.cz | Hrdinové mezi námi