Půjde vaše dítě poprvé samo do školy? Tohle s ním nacvičte ještě před zářím

Nejkratší cesta nemusí být nejbezpečnější

Dítě zná adresu školy. Ví, kterým směrem se vydat. A trasu už několikrát absolvovalo s rodiči.

To ještě nemusí znamenat, že je připravené zvládnout ji samo.

Při výběru cesty do školy proto nehledejte automaticky nejkratší variantu. Bezpečnější může být trasa o několik minut delší, pokud vede po chodníku, přes přehlednější přechody a vyhýbá se místům se složitým provozem.

BESIP doporučuje rodičům trasu do školy s dítětem opakovaně projít a upozornit ho na nebezpečná místa. Zároveň připomíná, že dítě se učí především tím, co vidí u dospělých.

Pravidla, která po dítěti požadujeme, proto musíme sami dodržovat.

Nejdříve veďte vy. Potom nechte vést dítě

První společnou cestu projděte tak, jak ji má dítě později absolvovat samo.

U každého důležitého místa vysvětlete, co má udělat.

Kde přejít.

Kde raději počkat.

Kde je špatně vidět do silnice.

Na kterém místě může vyjíždět auto z parkoviště nebo vjezdu.

Potom role vyměňte.

Nechte dítě, aby vás samo dovedlo až ke škole.

Neradíte mu při každém kroku. Ptejte se:

„Kde teď přejdeme?“

„Proč právě tady?“

„Co musíš udělat před vstupem do silnice?“

„Na co si tady musíš dát pozor?“

Velmi rychle poznáte rozdíl mezi tím, že dítě trasu poznává, a tím, že skutečně ví, jak se na ní chovat.

Přechod není automaticky bezpečné místo

Jednou z nejdůležitějších částí nácviku je přecházení silnice.

Dítě potřebuje pochopit, že ani vyznačený přechod mu nedává možnost vstoupit do vozovky bez kontroly situace.

BESIP dětem připomíná základní postup: před přecházením se zastavit, rozhlédnout se, navázat oční kontakt s řidičem a přesvědčit se, že vozidlo skutečně zastavuje.

Nácvik proto nedělejte jen slovně doma.

Postavte se s dítětem ke skutečnému přechodu a nechte ho rozhodnout, kdy je bezpečné přejít.

Zaparkované auto může dítěti zakrýt výhled

Pro dospělého může být situace přehledná.

Pro dítě vysoké přibližně metr a několik desítek centimetrů už ne.

Zaparkovaná auta mohou zakrýt výhled dítěti i řidiči přijíždějícího vozidla.

Ukažte proto dítěti konkrétní místa, kde nesmí bez rozhlédnutí vstoupit mezi zaparkovanými vozidly do silnice.

Stejnou pozornost věnujte výjezdům z garáží, parkovišť, čerpacích stanic nebo obchodů. I když dítě pokračuje po chodníku, může jeho trasu křížit automobil.

Telefon může zůstat v aktovce

Mobil může rodičům i dítěti dodat pocit jistoty. Během samotné chůze přes rizikové místo ale nesmí odvádět pozornost.

Před přecházením dítě nemá psát zprávu, sledovat obrazovku ani mít pozornost uzavřenou ve sluchátkách.

BESIP upozorňuje, že používání mobilního telefonu a sluchátek snižuje pozornost chodců a omezuje jejich vnímání okolního provozu.

Domluvte si jednoduché pravidlo:

Před silnicí telefon dolů, sluchátka pryč a oči na provoz.

Nacvičte také to, co se stát nemá

Běžnou cestu dítě zvládne snadněji než situaci, kterou nečekalo.

Co když je chodník uzavřený?

Co když přejede svou zastávku?

Co když se ztratí?

Co když mu ujede autobus?

Co když jej osloví neznámý člověk?

Co když zjistí, že si zapomnělo telefon?

Není potřeba dítě strašit všemi možnými nebezpečími. Potřebuje ale vědět, že při problému nemusí improvizovat.

Domluvte si předem jednoduchý postup a osoby, na které se může obrátit.

Dítě by mělo znát své celé jméno, vědět, kde bydlí, a podle věku znát nebo mít bezpečně uložený kontakt na rodiče.

Cizí člověk nabízí odvoz

„Maminka mě poslala, mám tě odvézt.“

Pro dítě může být podobná situace velmi obtížná.

Proto je lepší pravidla stanovit předem než očekávat, že dítě pod tlakem samo správně vyhodnotí úmysly cizího člověka.

Domluvte se, kdo smí dítě ze školy vyzvednout a jak postupovat, pokud se plán nečekaně změní.

Pomoci může také rodinné heslo známé pouze dítěti a lidem, kterým rodiče důvěřují. Heslo ale nenahrazuje základní pravidlo: dítě nemá bez předchozí domluvy odcházet ani odjíždět s neznámým člověkem.

Pokud si není jisté, má zůstat na bezpečném místě a obrátit se na důvěryhodného dospělého, například učitele nebo jiného pracovníka školy.

Viditelnost začíná už u oblečení a aktovky

Na konci srpna bývá ráno dostatek světla, během školního roku se ale podmínky rychle změní.

Přijdou mlhy, déšť a zimní rána.

Proto už při přípravě školního vybavení zkontrolujte, zda má aktovka nebo batoh reflexní prvky. Reflexní doplňky lze přidat také na oblečení.

Zvláštní význam mají v období zhoršené viditelnosti.

Vidět a být viděn patří podle BESIP mezi základní principy bezpečného pohybu chodců v provozu. ("besip.gov.cz" (https://besip.gov.cz/…om))

Udělejte poslední zkoušku bez napovídání

Před začátkem školního roku si dejte jednu generální zkoušku.

Vyjděte přibližně v dobu, kdy bude dítě skutečně chodit do školy. Provoz může být úplně jiný než při nedělní odpolední procházce.

Tentokrát ale nechte dítě vést.

Sledujte, zda:

- samo zvolí domluvenou trasu,
- zastaví před silnicí,
- správně vyhodnotí místo k přecházení,
- všímá si výjezdů automobilů,
- nenechá se rozptylovat telefonem,
- ví, co udělat při nečekaném problému,
- dokáže bezpečně dojít až ke škole.

Pokud někde zaváhá, není to neúspěch.

Právě proto zkoušku děláte ještě ve chvíli, kdy jdete vedle něj.

Zapamatujte si

Cílem není dítě vystrašit ani mu dát desítky zákazů.

Cílem je, aby několik základních bezpečnostních postupů zvládalo automaticky.

Projít trasu. Ukázat riziková místa. Nacvičit přecházení. Připravit řešení nečekané situace. A nakonec nechat dítě, aby cestu ukázalo vám.

Pokud má vaše dítě v září poprvé vyrazit do školy bez doprovodu, nečekejte s první zkouškou na první školní ráno.

Máte ještě několik dní na to, abyste cestu společně nacvičili v klidu.