Dnes se trochu ponoříme do vody. Hasiči potápěči sice nezasahují každý den, ale připraveni na zásahy musí být denně. A aby byli připraveni zasáhnout a pomoci, musí trénovat a procházet řádně školením. Potápěčská činnost v Pardubickém kraji je na vysoké úrovni. Průběžně probíhá vybavování technickými prostředky a rozšiřování skupiny o nové členy, ale provádí se také zdokonalovací výcviky a kurzy.
V těchto dnech se konal dokonce celorepublikový specializační kurz – POT III.
Týdenního kurzu, který byl zakončen ústní a praktickou zkouškou a písemným testem, se účastnili i 3 profesionální hasiči potápěči z Pardubického kraje – jmenovitě por. Mgr. Ondřej Koleno, pprap. Marek Víšek a pprap. Ing. Daniel Knápek.
Potápěč to při absolvování takových kurzů nemá vůbec snadné. „Nesmíme být ani trochu nachlazeni, nelze totiž ani při rýmě vyrovnávat tlak ve středouší a hrozí perforace ušního bubínku. Na každém kurzu musí být přítomen lékař a barokomora. Být potápěčem je velmi fyzicky a zdravotně náročné. Požadavky na potápěče i instruktory během kurzu jsou velmi vysoké,“ nastiňuje náročnost tohoto oboru por. Mgr. Ondřej Koleno z HZS Pardubického kraje. Potápěčský kurz hasiči absolvovali v lomu Borek a lokalitě Leštinka.
Hasiči potápěči nacvičovali pod uzavřenou hladinou, tedy zásahy pod ledem a v uzavřeném prostoru zvaném Keson ((z franc. caisson) je speciální typ potápěčského zvonu. Obvykle je to dutý kvádr bez dna, který se používá ve stavebnictví pro práce vykonávané pod hladinou vody.) Uzavřený prostor v tomto kurzu představoval potápěčský keson a potopený autobus. Potápěči měli za úkol nalézt a bezpečně vynést na hladinu osobu z potopeného autobusu a kesonu. V prvním případě se jednalo o figurínu a v druhém o skutečného potápěče, který měl během ponoru zdravotní indispozici a uvízl v kesonu. Úkolem bylo tedy vynést z hloubky 32 m a v druhém případě 18 m pod hladinou potápěče, který se nemohl vynořit. „Figurínu museli hasiči umístit na nosítka a pomocí lanové techniky ji dostat na břeh,“ říká Ondřej Koleno.
Hasiči potápěči pracovali pod tlakem a s časem, aby stihli záchranu „živé“ figuríny.
Dalším úkolem bylo řezání pod vodou, práce s vaky i vyzvednutí předmětu pomocí vzduchových vaků a následovala ústní zkouška. „Hasiči-potápěči musí ovládat nejen praxi, ale také teorii, která obnáší perfektní znalosti z fyziologie, anatomie, fyziky, první pomoci a musí vědět i o veškerém nebezpečí, které jim pod vodní hladinou může hrozit. Příslušníci pardubické potápěčské skupiny se již zúčastnili mnoha zásahů na vodních plochách, jejich operační nasazení je v několika krajích,“ doplňuje Ondřej Koleno.
Potápěčská skupina v Pardubicích je opěrným bodem pro Pardubický, Královéhradecký, Liberecký a Olomoucký kraj. Hasiči potápěči slouží nepřetržitě 24 hodin denně. Slouží jeden den, druhý a třetí den je střídají potápěči z Hradce Králové a Olomouce.
A jaká je činnost potápěčů? Nejčastěji se jedná o záchranu a vyhledávání tonoucích osob, o automobily po dopravní nehodě, které skončí pod hladinou nebo hledání různých předmětů které skončí pod vodní hladinou. Důležité je také říci, že potápěči zasahují v každém ročním období a v každou noční nebo denní hodinu.
por. Bc. Vendula Horáková, tisková mluvčí
Zdroj: HZS Pardubického kraje