Ztichlé ruiny, vůně prachu, napětí ve vzduchu. Z hloubi trosek se line slabé volání o pomoc – a do akce vyráží dvojice, která nemluví stejným jazykem, ale dokonale si rozumí. Jeden má čtyři nohy, druhý svírá vodítko. Nejde o scénu z filmu, ale o realitu mezinárodního kynologického cvičení, které se mezi 13. a 16. květnem 2025 odehrálo v prostoru bývalého vojenského letiště v Ralsku.

Záchranářské týmy z Česka, Slovenska, Chorvatska, Maďarska, Německa, Polska a Slovinska sem dorazily s jediným cílem: procvičit si, co dělat, když se zhroutí svět. Doslova. Cvičení simulovalo rozsáhlé zemětřesení – situaci, která vyžaduje bleskové rozhodování, dokonalou koordinaci a hlavně absolutní souhru mezi psovodem a psem.

Žádné kompromisy, žádná improvizace

Ve světě Urban Search and Rescue (USAR) není prostor pro „snad to zvládneme“. Týmy musí fungovat jako hodinky – přesně, rychle a bezchybně. A právě proto bylo cvičení v Ralsku navrženo s maximálním důrazem na realističnost. V troskách byli ukrytí živí figuranti, jejichž lokalizace byla hlavním úkolem kynologických týmů. Tma, prach, hluk, stres – vše jako při skutečné katastrofě.

A právě v těchto podmínkách se ukazuje, co všechno dokáže psí čich. Člověk je v takovém prostředí téměř bezmocný. Psí nos však zachytí pachové stopy i přes sutiny, beton a ocel. Pes běží vpřed, vrtí ocasem – a najednou se zastaví, štěkne. Záchrana je na dosah.

Trénink v noci, přeprava na člunech i první pomoc

Program byl nabitý od rána do noci. Týmy musely zvládnout nejen klasické vyhledávání osob v sutinách, ale i scénáře jako noční zásah bez světel, převoz psovodů a psů na člunech přes vodní plochy nebo traverzování přes říční tok pomocí lan. Nechyběla ani zásadní disciplína, která bývá často opomíjená – poskytování první pomoci samotným psům. I oni se při ostrém nasazení mohou zranit, a jejich životy jsou v tu chvíli v rukou psovodů.

Všechny úkoly byly pečlivě sledovány hodnotitelským týmem. Ten po skončení provedl důkladné hodnocení – ne s cílem kritizovat, ale pomoci. Každé selhání je cennou lekcí, každý úspěch motivací.

Sedm států, jeden tým

Zásadní hodnotou celého cvičení byla mezinárodní spolupráce. Každá země přivezla jiný přístup, jiný styl práce. Přesto se všichni dokázali sladit – a to během několika hodin. Jazykové bariéry mizely v terénu, kde byl důležitý jen společný cíl: najít a zachránit. V improvizovaném velitelství, které vyrostlo uprostřed lesů, zněla čeština, němčina, polština i maďarština. Přesto se nikdo neztratil. Všichni věděli, co dělat. A právě to je esence USAR týmů – schopnost rychlé adaptace, profesionalita a ochota táhnout za jeden provaz.

Návrat po pandemii – silnější než dřív

Cvičení v Ralsku se obnovilo po nucené přestávce způsobené pandemií COVID-19. Právě ta ukázala, jak křehké jsou některé jistoty a jak důležité je být připravený i na to nepředvídatelné. Organizátoři se proto rozhodli navázat na předchozí ročníky a znovu přivést do českých lesů ty nejlepší psovody Evropy.

A že byla motivace vysoká, bylo vidět od prvního dne. Týmy přijely perfektně připravené, se špičkovým vybavením a psy, kteří za svou kariéru pomohli najít desítky pohřešovaných. Pro některé psovody to přesto bylo první mezinárodní cvičení – a právě ti získali nejvíce. Nejen zkušenosti, ale i cenné kontakty a inspiraci do dalšího tréninku.

Psi, kteří slyší ticho

Ačkoliv technologie neustále postupují, nic zatím nenahradilo psa při vyhledávání osob v sutinách. Termokamery, drony, roboty – to vše jsou užitečné nástroje, ale žádný z nich nedokáže to, co dokáže čenich dobře vycvičeného psa. Nejenže zachytí i slabý lidský pach, ale dokáže ho sledovat přes překážky, pod zemí nebo ve víceúrovňových budovách.

Navíc pes reaguje instinktivně – pozná paniku, bolest i bezvědomí. Často slyší to, co lidské ucho nemůže. Právě proto se kynologické týmy stávají nedílnou součástí mezinárodních záchranných misí – od Haiti po Turecko.

Vteřiny, které zachraňují životy

Každé takové cvičení je investicí do budoucnosti. Nevíme, kdy a kde přijde další katastrofa – víme ale, že na místě budou lidé a psi, kteří vědí, co dělat. Nečekají na příkazy, ale jednají. Vědí, že za každou vteřinou může být skrytý lidský život.

V Ralsku se v květnu nehrálo na efekt ani na dojem. Byla to dřina, pot, prach a chvíle, kdy šlo všechno špatně. Ale také momenty, kdy psí štěkot znamenal naději. A právě kvůli těmto chvílím to všechno má smysl.

---

Cvičení skončilo, týmy odjely. Ale otisk jejich práce zůstává – nejen v zápiscích hodnotitelů, ale hlavně v posílené připravenosti, odvaze a víře v to, že když přijde nejhorší, vždy bude někdo připravený pomoc

Autor: Tomáš Šťastný redakce HASIČI.CZ
Zdroj + foto: FB Záchranný útvar HZS ČR