Je to jednoduché – třísky na podpal máme připraveny, děti přinesly z dřevníku zásobu březových polen a nám stačí jen přiložit hořící zápalku ke starým novinám. Za chvíli budou v krbu vesele tančit červené plamínky a pokojem se rozlije příjemné teplo. A protože do začátku
oblíbeného televizního programu zbývá několik minut, posadíme se do křesla a možná nás napadne myšlenka, co to hoření vlastně je a za jakých podmínek k němu dochází. Pokusíme se na ni odpovědět.
Na pomoc si můžeme vzít učebnici chemie, ve které najdeme tuto definici: hoření je fyzikálně-chemická reakce, při které se látka, zahřátá na svoji zápalnou teplotu, slučuje s kyslíkem za silného vývoje tepla, světla a zplodin hoření.
Definice nám napovídá, že proces hoření vyžaduje tři důležité faktory. Prvním je bezesporu hořlavá látka. Výběr je opravdu rozmanitý ve všech skupenstvích hmoty: např. hořlavé kapaliny – benzín nebo líh, pevné hořlavé hmoty – např. dřevo, papír, textil nebo plynné látky – zemní plyn, propan-butan a další. Druhý faktor – kyslík, obsahuje vzduch kolem nás, pro speciální účely se uchovává čistý kyslík v tlakových lahvích a jako okysličovadlo postačí v některých případech i kyslík vázaný v chemických sloučeninách. A jestliže se nám sejdou hořlavá látka s kyslíkem, což je vzhledem k prostředí, v němž žijeme, stav téměř neustálý, postačí přidat ještě zápalný zdroj a oheň je tady. Zápalným zdrojem nemusí být jenom otevřený plamen, stejně dobře dokáže zapálit i žhnoucí uhlík, nedopalek cigarety, jiskry odletující od brusky nebo jiskření mezi kontakty vypínače či atmosférický výboj – blesk. Jestliže odstraníme některou z uvedených složek, nemůže proces hoření probíhat. Víme tedy, že budeme-li někdy hasit, nebudeme dělat nic jiného než bránit přístupu vzduchu, ochlazovat hořící látky nebo je zcela odstraňovat. V praxi to znamená například vypnout neprodleně přívod plynu, pokrýt hořící materiály pěnou nebo třeba ochladit rozpálené dřevo vodou. Ke zdolání malého požáru nám postačí běžné hasební prostředky – tlumice, ruční stříkačky, někdy stačí kbelík vody nebo zahradní hadice. Podstatně účinnější jsou ruční hasicí přístroje, u nichž je ovšem nutno pamatovat na omezené časové působení a použít vhodný typ. Jak se mění technika a technologie i hasební látky doznaly za poslední léta změny, a především se zvýšila jejich hasební schopnost.
„K běžným hasicím přístrojům patří vodní a pěnový, zde si musíme dát pozor a nepoužívat je pro hašení elektrického zařízení pod proudem. Na elektriku je vhodný sněhový hasicí přístroj a v dnešní době snad nejrozšířenější práškový hasicí přístroj. Prášek jako hasivo je snad nejuniverzálnějším a lze ho použít v domácnosti, zaměstnání, pomůže nám uhasit i osobní automobil. Hodně používané jsou hasicí spreje. K novým hasivům, respektive hasicím prostředkům, patří hasicí přístroje na požáry třídy F, které jsou určené k hašení rostlinných tuků, tedy je možné je použit i v kuchyni. Většina hasicích sprejů umí uhasit i rostlinné tuky a mají deklarovanou třídu F. Po použití hasicí přístroj necháme co nejdříve naplnit u odborné firmy nebo jej nahradíme novým přístrojem. Připomeňme si ještě, že pouze udržované (pravidelně 1x ročně kontrolované) a na vhodném místě umístěné přístroje nám při hašení případného požáru mohou být dobrými pomocníky,“ uvádí kpt. Bc. Václav Dostál, vyšetřovatel požárů HZS Pardubického kraje.
Co říci závěrem? Nečekáme, že se z vás po přečtení tohoto zamyšlení stanou ostřílení bojovníci s požáry všeho druhu. Chtěli jsme vás seznámit právě s tím, co je třeba vědět, aby mohl každý pomoci při záchraně nejen svého vlastnictví. Oheň v krbu i oheň na střeše je jeden a tentýž a je pouze na nás, představí-li se jako dobrý sluha nebo zlý pán.
por. Bc. Vendula Horáková, tisková mluvčí
Zdroj: HZS Pardubického kraje