V sobotu dne 5. května 1945 v poledne na výzvu Čs. rozhlasu vyjela dvě družstva na pomoc rozhlasu a jak bylo zjištěno, pomocí B proudu vody zneškodnila i německé kulometné hnízdo.
V prostoru hlavní stanice se přihlásil cvičitel Kareš a prohlásil se za vedoucího „Revolučního výboru “, který s dr. Pilzem řídili sbor po dobu povstání. Po výzvě cvičitele Kareše bylo zbaveno několik tehdejších důstojníků funkce a posláno domů. Povstání se projevilo ve všech stanicích.
Dotazem dr. Pilze u Velitelství povstání, zda mohou být hasiči nasazeni jako bojová jednotka, bylo sděleno, že hasiči se mají starati o zachraňování lidí a majetku. Přesto se několik jednotlivců aktivně zúčastnilo Povstání. Též se hasiči pokoušeli zdolat požáry v prostoru Staroměstského náměstí, ale bylo jim v tom zabráněno. Jinak příslušníci sboru pomáhali zachraňovat lidi, majetek a zásobování povstalců.
Zvláštním problémem byla střelba Němců – jak se dnes říká – ze zálohy. Tomu svědčí ještě dnes různé cedulky na domech „ Na počest padlých “. To se ale obyčejně nejednalo o bojovníky, ale o civilisty. Proto „Velitelství povstání “ dalo rozkaz, aby se veškeré německé obyvatelstvo z bytů přemístilo do sběrných míst. Němci si mohli vzít s sebou zavazadlo, které měli připraveno do krytů při náletu. Do svého bytu se již nikdy nevrátili.
Jedno z takových nebezpečných míst byla křižovatka Sokolské a Žitné ulice. Kde ještě dnes na protějším rohu je velká deska na počest šesti obětí. Střelec střílel nepravidelně přesně na roh, kde pak vznikla velká hromada těl. Později se přece jen podařilo Němce zneškodnit.
Další jeden z problematických zásahů byl v prostoru u Právnické fakulty, kde bylo velitelství SS. Bylo to v prostoru, kde dnes stojí hotel Intercontinental Prague. Němci zapálili domy v blízkosti fakulty a stříleli po lidech, kteří chtěli tyto domy opustit. Celý den telefonicky žádali o pomoc, jak na „Velitelství povstání “, tak u hasičského sboru. Přes Mezinárodní Červený kříž, po celodenním jednání, bylo dohodnuto, že přijmou českou delegaci, která pojede po nábřeží s osvětleným červeným křížem. Auto bylo zadrženo a dovedeno před vchod do budovy. Zde našim vyjednávačům byly zavázány oči, byli odvedeni do budovy, kde začalo vyjednávání. Bylo dohodnuto, že domy společně navštívíme, ženy a děti budou propuštěny a muži odvedeni jako rukojmí. Bylo to těžké rozhodování, ale naše delegace na to přistoupila. Snad nejhorší zážitek byl ten, když rodiny opouštěly domy a Němci odtrhávali muže od žen. Bylo tak zachráněno asi 300 lidí, kteří postupovali směrem k Obecnímu domu Prahy 1. Po návratu na velitelství byli i muži postupně propuštěni. Byl to zážitek na celý život.
Ing. Maximilian Sperling, plk. v.v.
Zdroj: HZS hlavního města Prahy