Začíná školní rok. Rodiče, vysvětlete dětem rizika dříve, než ráno vyrazí

Už nebude čas na dlouhé vysvětlování

Aktovka je připravená.

Penál také.

Oblečení čeká na ráno.

Možná jste už nastavili budík.

Ještě jedna důležitá věc ale zbývá.

Sedněte si dnes a zítra na několik minut s dítětem a promluvte si o bezpečnosti.

Ne formou strašení.

Ne dlouhou přednáškou.

Položte mu několik jednoduchých otázek.

Kde budeš přecházet?

Co uděláš, když ti ujede autobus?

Co když se ti vybije telefon?

Co když tě osloví neznámý člověk?

Komu zavoláš, když budeš potřebovat pomoc?

Právě schopnost dítěte odpovědět na konkrétní situaci vám ukáže mnohem více než jeho jednoduché ujištění, že všechno ví.

Neříkejte pouze dávej pozor

Tuto větu slyšelo snad každé dítě.

Dávej na sebe pozor.

Jenže malé dítě potřebuje vědět, co přesně to znamená.

Policie doporučuje cestu do školy s dítětem několikrát projít a upozornit ho přímo na konkrétní riziková místa. Nejbezpečnější trasa přitom nemusí být ta nejkratší.

Ukažte dítěti přechod.

Ukažte mu výjezd z parkoviště.

Upozorněte na místa, kde zaparkovaná auta zakrývají výhled.

Vysvětlete, kde je bezpečnější přejít silnici, i když to znamená několik desítek metrů navíc.

Bezpečnější cesta má přednost před kratší cestou.

Přechod není kouzelné bezpečné místo

Dítě může získat pocit, že jakmile stojí u přechodu, automobily automaticky zastaví.

Na to se nesmí spoléhat.

Před vstupem do vozovky se musí zastavit, rozhlédnout a přesvědčit se, že může bezpečně přejít.

Policie doporučuje dětem rozhlédnutí vlevo, vpravo a znovu vlevo. Dítě by také nemělo bezmyšlenkovitě následovat ostatní chodce.

Naučte ho jednoduchou zásadu.

Nejdu proto, že jde někdo přede mnou. Jdu až tehdy, když jsem se sám přesvědčil, že je to bezpečné.

Mezi zaparkovanými auty může být dítě téměř neviditelné

Tohle dětem raději ukažte přímo venku.

Postavte se společně mezi zaparkovaná auta.

Dítě brzy zjistí, jak špatně odsud vidí přijíždějící vozidlo.

A stejně důležité je vysvětlit mu druhou část problému.

Když dítě nevidí řidiče, řidič nemusí vidět dítě.

Proto by děti neměly vstupovat do vozovky mezi zaparkovanými vozidly.

Na podobná riziková místa upozorňují Policie ČR i BESIP.

Telefon a sluchátka před silnicí stranou

Telefon může být při samostatné cestě dítěte užitečný.

Současně ale dokáže odvést jeho pozornost.

Před přecházením proto telefon patří stranou.

Stejně tak sluchátka nesmí dítěti zabránit vnímat okolní provoz.

Vysvětlete mu jednoduché pravidlo.

Před silnicí se zastavím. Telefon nepoužívám. Rozhlédnu se a poslouchám provoz.

Jede autobusem? Připravte ho i na problém

Pokud dítě cestuje veřejnou dopravou, nestačí vědět, na které zastávce nastoupit a vystoupit.

Co udělá, když autobus ujede?

Co když nastoupí do špatného spoje?

Co když zapomene kartu nebo peníze?

Co když přejede svou zastávku?

Policie doporučuje podobné situace s dítětem probrat předem.

Důležité je také chování po vystoupení.

Dítě by nemělo přecházet vozovku bezprostředně před nebo za autobusem, který mu zakrývá výhled.

Co když dítě osloví cizí osoba

Toto téma vysvětlujte klidně a jednoduše.

Dítě nemusí mít strach z každé osoby, kterou nezná.

Musí ale vědět, že s cizí osobou nikam neodchází a nenastupuje do jejího auta, ani když tvrdí, že ho posílají rodiče.

Policie dětem doporučuje nechodit s neznámými nebo podezřelými osobami a nenasedat k nim do automobilu.

Rodina si může vytvořit vlastní jednoduché pravidlo.

Pokud má dítě výjimečně vyzvednout někdo jiný, rodič mu to předem oznámí.

U menších dětí může pomoci také rodinné heslo, které zná dítě, rodiče a důvěryhodná osoba.

Naučte dítě říct ne

Děti jsou vedeny k tomu, aby byly slušné.

To je správně.

Existují ale situace, kdy je mnohem důležitější jejich bezpečí.

Pokud se dítě necítí dobře, někdo ho nutí někam jít, snaží se ho dostat do auta nebo se chová způsobem, který v něm vyvolává strach, může odmítnout.

Může odejít.

Může utéct na místo, kde jsou další lidé.

Může hlasitě požádat o pomoc.

Bezpečí má v takové chvíli přednost před zdvořilostí.

Ukažte mu, kde hledat pomoc

Dítě by nemělo pouze vědět, čemu se vyhnout.

Musí také vědět, co udělat, když problém skutečně nastane.

Ukažte mu místa na trase, kde může požádat o pomoc.

Může to být škola, obchod nebo jiné bezpečné místo s dospělými.

Dítě by podle svého věku mělo znát kontakt na rodiče a vědět, že při skutečném ohrožení může požádat o pomoc prostřednictvím tísňových linek.

158 Policie České republiky

155 zdravotnická záchranná služba

150 hasiči

112 jednotné evropské číslo tísňového volání

Nestačí ale čísla pouze naučit nazpaměť.

Vysvětlete dítěti také, kdy je použít.

Telefon se může vybít. Zná dítě vaše číslo?

Dnešní děti mají kontakty uložené v telefonu.

To ale může být problém ve chvíli, kdy se telefon vybije, rozbije nebo ztratí.

Zeptejte se dítěte:

„Znáš moje telefonní číslo?“

U menších školáků zvažte kartičku s důležitým kontaktem uloženou na bezpečném místě v aktovce.

Dítě by současně mělo vědět, komu může v případě problému důvěřovat.

Nechte dítě vést vás

Jedna z nejlepších zkoušek může přijít ještě dnes.

Vyrazte společně na cestu do školy.

Tentokrát ale nerozhodujte vy.

Řekněte dítěti:

„Teď mě do školy dovedeš ty.“

A sledujte.

Kde přechází?

Zastaví se?

Rozhlédne se?

Všimne si výjezdu?

Ví, kam pokračovat?

Dokáže vysvětlit, proč právě tady přechází?

Výměnu rolí doporučuje také Policie ČR a BESIP. Rodič tak může zjistit, co si dítě skutečně osvojilo.

První samostatnou cestu můžete zkontrolovat

Pokud má dítě začít chodit samo, nemusíte ho první den jednoduše vypustit ze dveří a doufat, že všechno zvládne.

Policie i BESIP doporučují při první samostatné cestě dítě nenápadně sledovat a následně znovu procvičit místa, kde si nebylo jisté.

Nejde o nedůvěru.

Jde o poslední kontrolu toho, zda dokáže znalosti použít také bez rodiče vedle sebe.

Rodiče, nezapomeňte na vlastní příklad

Dítěti můžeme desetkrát vysvětlit, že se před silnicí musí zastavit.

Pak ale společně spěcháme a přeběhneme vozovku tam, kde bychom neměli.

Dítě si všímá toho, co děláme.

Pokud chceme, aby čekalo na bezpečný okamžik, musíme čekat také.

Pokud chceme, aby před přechodem odložilo telefon, neměli bychom při přecházení sledovat displej ani my.

Nejúčinnější dopravní výchova začíná vlastním příkladem.

V podělí i dnes večer stačí deset minut

Nemusíte dítě zahltit desítkami zákazů.

Projděte s ním těchto několik situací:

1. Kudy půjdeš do školy a zpět?
2. Kde budeš přecházet?
3. Co uděláš, když ti ujede autobus nebo se ztratíš?
4. Co uděláš, když tě osloví neznámý člověk?
5. Komu zavoláš, když budeš potřebovat pomoc?
6. Co uděláš, když se ti vybije telefon?
7.  Co uděláš, když kamarádi poběží přes silnici, ale ty si nebudeš jistý, že je to bezpečné?

Nechte dítě odpovědět vlastními slovy.

Právě poslední otázka může být velmi důležitá.

Dítě musí vědět, že bezpečnost má přednost před tím, co právě dělají kamarádi.

Zapamatujte si

Zítra začne nový školní rok.

Pro dospělé to může být obyčejné pondělní ráno.

Pro dítě to může být den plný emocí, nových zážitků, kamarádů a očekávání.

Jeho pozornost proto nemusí být vždy tam, kde bychom si přáli.

Ještě dnes mu tedy nevysvětlujte pouze:

„Dávej na sebe pozor.“

Řekněte mu konkrétně, na co si má dát pozor a co má udělat, když se něco nečekaného stane.

To je znalost, kterou si do aktovky zabalit nemůže.

Ale může být důležitější než všechno ostatní.