MAGNETY...
Je podvečer a v chemické dílně doplňujeme vzduch do lahví, které jsme vydýchali u požáru. Hodiny ukazují osmnáct padesát, když se rozsvítí poplachová světla a hlas v rozhlasu oznamuje: „Výjezd první CAS do nemocnice, asistence lékaři.“
Mezi poměrně častou činnost hasičů patří sundávání prstýnků z nateklých prstů mužů, žen i dětí všech věkových kategorií. S tímto povědomím, že zase prstýnek, skáčeme do auta i teď. Cestou do nemocnice přemýšlíme, jak moc bude ten prst nateklý, jestli půjde o dítě, jestli dostaneme mezi prstýnek a prst plech, který bude chránit kůži před případným poraněním, k němuž může při sundávání dojít.
Jsme na místě. Vrátný nemocnice otevírá závoru, bereme kufry s nářadím a rychlým krokem se přesouváme na ambulanci. Otevíráme dveře a zjišťujeme, že tentokrát o prstýnek nejde. Teď jde o sundání magnetů. Magnetů, které jsou k sobě připojeny obrovskou silou a mezi těmito magnety jsou skřípnutá varlata muže středního věku.
Snažíme se skrýt rozpaky, chovat se profesionálně a trochu odlehčit situací tím, že to je v pohodě a stát se to může. I tak je majitel magnetů červený až za ušima, protože si asi nepředstavoval takový závěr svého „pokusu“.
Nikomu z nás se nedaří oddělit magnety rukama. Jejich přitažlivost je obrovská! Doktor už dávno napíchal nateklou tkáň kolem nich znecitlivujícími anestetiky. Avšak bolestivý výraz muže nám dává jasně najevo, že by byl nejraději uspán.
Možná i proto, že se občas pootevřou dveře ambulance, ze kterých vykoukne s potutelným úsměvem hlava sestřičky, a pak se zase potichu zavřou. Tohle se opakuje poměrně často, jen obličeje sestřiček se mění, protože zdejší nemocnice je poměrně velká.
Dan přináší z auta nářadí těžšího kalibru. Na řadu přicházejí dvoje sikovky. Libor společně s Pepou je pevně zaklesnou do magnetů. Páčivým pohybem a s vypětím všech sil magnety společně přemůžeme. Ty se okamžitě přichytávají i s kleštěmi na kovovou desku stolu, ke které jsme se s nimi nechtěně přiblížili. Všichni si oddechnou, protože tam už nikomu tolik nevadí. Doktor kontroluje poškození tkáně a říká sestře, ať připraví šití…
Myslím, že pán si kvůli svému experimentu ještě užije. Nám to ale stačilo a se slovy „na shledanou“ odcházíme…Ty magnety jsou na tom stole možná dodnes.
Citace z knihy profesionálního hasiče HZS Pardubického kraje Romana Kutálka. Je nejvyšší čas si knihu zakoupit a začíst se do dalších zajímavých příběhů tohoto skvělého hasičského spisovatele.
S dovolením autora přepsala Vendula Horáková
Zdroj: HZS Pardubického kraje
Foto: ilustrační