Jablonec nad Jizerou – Dolní Tříč, 11. května 2025, 19:58. Ticho jarního večera roztíná pronikavý křik sirén. Na operační středisko Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje právě přichází oznámení o požáru v jedné z klidných částí města. Nikdo v tu chvíli ještě netuší, že během následujících hodin se místní ulice promění v epicentrum dramatického boje s ohnivým živlem, který pohltí vše, co mu stojí v cestě.
Už při příjezdu první jednotky je jasné, že nejde o běžný zásah. Plameny šlehají vysoko do tmy, štiplavý kouř se valí přes střechy okolních domů a stírá jejich obrysy v záblescích blikajících majáků. Oheň zachvátil rodinný dům v plném rozsahu – hoří podkroví, střecha se bortí a žár je tak intenzivní, že roztavil reflektory zaparkovaného auta. Osobní vůz stojící těsně u zdi budovy už hoří také.
Na místo se sjíždí šest hasičských jednotek. Během několika minut tu operují profesionálové i dobrovolníci z Jilemnice, Semil, Jablonce nad Jizerou, Vysokého nad Jizerou, Rokytnice a Harrachova. Všichni vědí, že čas je teď nepřítel číslo jedna. Pokud oheň prorazí další bariéry, mohl by se rozšířit na okolní stavby. A to nesmí dopustit.
Velitel zásahu ihned rozdává pokyny – plocha je rozdělena na dva bojové úseky. V první fázi je prioritou zabránit šíření požáru a dostat se co nejrychleji do ohniska. Nasazují se čtyři proudy C a dva vysokotlaké proudy vody. Vlhký asfalt pod nohama hasičů syčí, jak se do něj opírá kombinace žáru a vody. Z oken vyletují plameny, které osvětlují tváře mužů v zásahových přilbách.
Uvnitř domu se naštěstí už nikdo nenachází. Jedna osoba, která se nadýchala kouře, stihla včas vyběhnout ven. I přesto je otřesená, zakrytá dekou, s kyslíkovou maskou na obličeji, v péči přivolané zdravotnické záchranné služby. Mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Zásah trvá dlouhé desítky minut. Všude kolem panuje napětí – nejde jen o hašení, ale také o bezpečnost samotných zasahujících. Dům je starší, střešní konstrukce už hrozí zřícením. Hasiči se střídají, některým stéká pot po tvářích, jiní kontrolují obložení štítu domu, kde mohou být skrytá ohniska. Na střeše se žár chvílemi zvedá znovu. Na pomoc přicházejí termokamery, které pomáhají odhalit, co lidské oko v kouři nevidí.
Krátce před 21. hodinou, po téměř hodině tvrdého boje, přichází první úleva – požár je lokalizován. Oheň je sice z větší části pod kontrolou, ale práce nekončí. Následuje zdlouhavé dohašování, rozebírání konstrukcí a vyhledávání žhavých míst, kde by se mohl znovu vznítit životu nebezpečný živel. Až pár minut před půlnocí velitel zásahu oznamuje operačnímu středisku: „Požár zlikvidován.“
Ale co zůstalo? Očima obyčejného člověka jen černé zbytky domu, ohořelá střecha, zčernalé trámy, vůně spáleniny ve vzduchu a před domem ohořelý vrak vozu. Očima odborníků – škoda vyčíslená na přibližně šest milionů korun. Bolestná ztráta, která bude dlouho připomínat tu nedělní noc.
Příčina? Zatím se spekuluje. Vyšetřovatelé požárů dorazili ještě během zásahu a zahájili šetření. Zda šlo o technickou závadu, lidskou nedbalost, nebo něco jiného, zatím není jasné. Oheň měl ale velmi rychlý nástup – podle svědků trvalo jen pár minut od chvíle, kdy byl poprvé spatřen dým, do okamžiku, kdy byl celý objekt v plamenech.
Obyvatelé Dolního Tříče se v pondělí probudili do jiného rána. Na místě požáru zůstala hromada sutin, zničené sny a nevyřčené otázky. Vzpomínky na chvíle hrůzy a vděk těm, kteří riskovali své životy, aby zabránili ještě větší tragédii.
Zasahující hasiči si v tichosti plní svou práci. Po zásahu rozebírají hadice, uklízejí vybavení a kontrolují techniku. Jejich uniformy jsou černé od sazí, těla unavená, ale vědomí, že zachránili alespoň to, co se zachránit dalo, je žene dál. Zítra je může čekat další výjezd. Další oheň. Další boj.
Nedělní požár v Jablonci nad Jizerou je nejen tragédií pro obyvatele zasaženého domu, ale i připomínkou toho, jak rychle může jít vše, co člověk buduje celý život, doslova v kouři. A zároveň svědectvím o odvaze, profesionalitě a neúnavné práci těch, kteří v době, kdy většina z nás usedá k večeři, vyrážejí čelit peklu v přímém přenosu.
Šest jednotek. Tři hodiny. Jeden dům. Jeden tým. Takový byl večer 11. května na Semilsku. Oheň sice pohltil budovu, ale nezlomil ducha lidí, kteří tu žijí – ani těch, kteří ji přišli chránit. A právě v tom je ten největší příběh celé noci.