Hašení v Řecku bylo obrovskou zkušeností

Mnohahodinová vyčerpávající dřina, nekončící boj s krutým živlem, náročné klimatické podmínky a fyzické a psychické nasazení, jaké ještě s kolegy nezažil. Tak popisuje své působení na zahraniční misi při hašení rozsáhlých požárů v Řecku velitel čety ze stanice Přerov ppor. Pavel Bernhauer. „Když nepočítám cestu, tak jsme byli v Řecku nasazeni 8 dní. Bylo to náročné a dlouhé, ale byla to obrovská zkušenost, která mě profesně posunula dál. Jako pozitivní vnímám především to, že jsme si tam všichni uvědomili, na jak vysoké úrovni u nás v republice máme požární ochranu a obecně bezpečnostní systém,“ popisuje na úvod velitel, který byl součástí řecké mise společně s dalšími třemi hasiči ze stanice. 

 

Všichni se znají mnoho let, takže to bylo pro čtyřčlennou skupinu velkou výhodou. „Pomáhali jsme si nejen mezi sebou, ale všichni čeští hasiči. Bylo úplně jedno, kdo je z jakého kraje nebo stanice, spolupracovali jsme. To zázemí bylo proto naprosto skvělé. Víš, že se můžeš na kolegy spolehnout i v největším pekle, které tam bezesporu bylo. Byli jsme prostě dobrá parta,“ vysvětluje zkušený velitel.

Nejtěžší a nejdramatičtější situaci prožili čeští hasiči při obraně obce Giannouli, která byla v přímém ohrožení. Vesnice byla již předtím evakuována. Hasičům se i navzdory nepříznivým podmínkám, kdy se požár do obce šířil z několika směrů, podařilo oblast uchránit. „Přiznávám, že to bylo fyzicky i psychicky náročné. Když bojujete s ohněm a nedaří se vám ho dostat pod kontrolu, řešíte nedostatek vody, proměnlivý vítr, sucho, pohybujete se v náročném terénu, kam se ani čtyřkolky kolikrát nemohly dostat… Na jednom místě požár uhasíte a ono začne hořet o kousek dál? To je trochu beznaděj. Ale nakonec jsme to všechno zvládli, a když jsme odjížděli, tak už byla nálada optimističtější,“ podotýká velitel.
 

Velitel čety ppor. Pavel Bernhauer je druhý zprava, napravo kolega ze stanice Hranice nstržm. Jan Čtvrtníček a nalevo kolegové z ZÚ HZS ČR Jihlava prap. Radek Klusoň a prap. Kamil Štěpán

Co se týká vybavení a techniky, na místě se osvědčily především motykohrábě, tedy speciální nástroj na ženijní práce, které zabraňují dalšímu šíření požáru. „Je to technický prostředek, se kterým jsme hodně pracovali a tvořili jsme takzvané fireline. Využívali jsme také tlumice, hasicí vaky. Lidská práce a dřina byla na místě potřeba, tam ji nebylo možné jakkoli nahradit,“ doplňuje člen českého odřadu.

Po osmi dnech intenzivního nasazení, kdy nebyl kolikrát čas na odpočinek ani na spánek, se už všichni těšili domů. „Večer jsme občas s klukama mrkli na zprávy a těšila nás kladná odezva. Bylo vidět, že nás lidé doma podporují. Když byla chvíle, volali jsme domů, že jsme ok. Jsem hlavně rád, že jsme se všichni vrátili v pořádku. I přesto, jaké to bylo peklo, jsme utržili jen pár oděrek a jsme doma zdraví, to je nejdůležitější,“ uzavírá velitel čety, který nyní bude předávat zkušenosti z odřadu i kolegům z našeho sboru.    

Zdroj: por. Mgr. Lucie Balážová
tisková mluvčí
HZS Olomouckého kraje
T: 777 420 107
M: lucie.balazova@hzscr.cz
M: olk.mluvci@hzscr.cz