Šternberk– První dubnový den je často spojený s vtipy a drobnými žertíky. Pro hasiče ze Šternberka však letošní Apríl znamenal jiný příběh – příběh o odvaze, laskavosti a šťastném shledání. Večer, kdy se pomalu stmívalo a město se halilo do jarního soumraku, se hasiči vydali na neobvyklou záchrannou misi: zachránit kočičí maminku, která uvízla vysoko v koruně smrku a neměla odvahu slézt dolů.
Zoufalé mňoukání ve větvích
Zprávu o nešťastné kočce přijali hasiči kolem osmé hodiny večer. Majitel, který svou kočičí kamarádku hledal už několik hodin, uslyšel zoufalé mňoukání přicházející shora. Když zvedl hlavu, spatřil ve výšce osmi metrů na větvi vystrašenou mourovatou kočku. Ta se tam patrně vyšplhala během dne, snad v honbě za ptáčkem, nebo se snažila uniknout před psem. Jenže dolů už se neodvážila.
„Zkoušel jsem ji lákat na granule, volal na ni, ale jen se třásla a mňoukala. Věděl jsem, že sama nesleze, a tak jsem zavolal hasiče,“ popsal majitel situaci.
Přesná a opatrná akce
Hasiči ze Šternberka na místo dorazili s potřebnou technikou. Strom, na kterém se kočka nacházela, byl příliš blízko plotu a sousedního domu, což znemožňovalo použití plošiny. Velitel zásahu proto rozhodl o použití nastavovacího žebříku.
Jeden z hasičů, vybavený rukavicemi, aby se ochránil před případnými škrábanci od vystresovaného zvířete, opatrně vystoupal ke kočce. Ta se na něj dívala širokýma očima, tělo měla přikrčené ke kmeni a drápky zaseknuté do kůry. Každý pohyb byl pečlivě promyšlený, aby zvíře nevyplašili ještě více.
„Pomalými pohyby jsem se k ní přibližoval a tiše na ni mluvil, aby se nebála. Když jsem byl dost blízko, jemně jsem ji vzal a přitáhl k sobě. Trochu se mi schoulila v náručí a přestala mňoukat – asi pochopila, že jí nechceme ublížit,“ popsal záchranu hasič, který si zvíře nechal schované pod bundou, aby se cítilo v bezpečí.
Během několika minut už byl zpět na zemi a předal zachráněnou kočku jejímu dojatému majiteli.
Doma na ni čekala koťata
Jak se ukázalo, kočičí maminka nebyla sama. Když se majitel vrátil s ní domů, už na ni netrpělivě čekala její malá koťátka. Sotva ji spatřila, začala se k ní lísat a přitulila se k ní, jako by si chtěla být jistá, že se jim už nikam neztratí.
„Když jsem viděl, jak se koťata okamžitě přitulila k mámě, bylo mi jasné, že to stálo za to. Všichni jsme měli radost, že se tahle záchrana povedla,“ dodal jeden z hasičů.
Majitel později hasičům zaslal milé poděkování a fotku spokojené kočičí rodinky. „Děkuji vám z celého srdce. Nebýt vás, možná by se domů už nikdy nevrátila. Jsem šťastný, že existují lidé, kteří pomáhají nejen lidem, ale i bezbranným zvířatům,“ napsal v dojemné zprávě.
Hasiči pomáhají nejen lidem, ale i zvířatům
Záchrana koček ze stromů je sice jedním z častějších zásahů hasičů, ale nikdy není stejná. Každá situace je jiná a vyžaduje individuální přístup. Někdy je potřeba plošina, jindy lezecké vybavení, a někdy stačí jen žebřík a trpělivost.
„Ne vždy je zásah jednoduchý. Zvířata jsou v takových situacích vystresovaná a mohou se pokusit utéct nebo bránit. Naštěstí tahle kočičí maminka pochopila, že jí chceme pomoct, a šlo to hladce,“ vysvětlil velitel zásahu.
Šťastný konec, který zahřál u srdce
Záchrana kočky na Apríla mohla působit jako nečekaný vtípek osudu, ale ve skutečnosti to byl opravdový příběh o pomoci a soucitu. Hasiči znovu ukázali, že jejich práce nekončí jen u požárů či dopravních nehod. Pomáhají tam, kde je potřeba – ať už jde o lidi, nebo zvířata.
A zatímco v hasičské zbrojnici se hasiči po akci vrátili k běžným povinnostem, doma v jednom šternberském domku se kočičí rodinka znovu spokojeně tulila k sobě. A právě to je ten největší důkaz, že dobré skutky mají smysl.