Mráz, déšť, vítr. Dva měsíce jsme testovali na hranicích

Příslušníci Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje testovali na hraničním přechodu s Německem od 14. února do 15. dubna na onemocnění covid-19. Testování probíhalo nonstop na stanovišti u čerpací stanice na dálnici D8 u Petrovic. Další stanoviště jsme vybudovali na Hoře sv. Šebestiána, kde testovali zdravotníci. Jednou z nasazených příslušnic byla por. Ing. Iva Karafiátová, komisařka na úseku ochrany a přípravy obyvatelstva. 
 

Testy na hranicích (6).jpg-    Jak testování probíhalo? 
Testovací centrum bylo vytvořeno na parkovišti u dálnice D8. Zázemí centra tvořily dvě unimobuňky a nafukovací stan HZS ÚK, testovalo se nonstop. Zájemci o testování přicházeli do prostoru testovacího centra v omezeném počtu, aby byly zajištěny rozestupy a tím dodržena všechny epidemická opatření. Do připravených formulářů žadatelé zapsali všechny potřebné údaje, které předali do okénka "administrativy". Po zapsání do systému Ministerstva zdravotnictví, případně zaplacení testu, jim byly přiděleny dvě kartičky s číslem. Jednu odevzdávali u zdravotníka po provedení testu a druhá jím zůstávala pro identifikaci a vydání potvrzení. Naši zdravotníci, příslušníci HZS ÚK s příslušným zdravotnickým vzděláním, prováděli testy formou výtěrů z nosohltanu. Výsledky byly známy do 15-ti minut a okamžitě  bylo vydáno vygenerované potvrzení s výsledkem testu, se jménem, datem narození a datem a časem provedení testu. Antigenní testy jsou platné 72 hodin. 
V případě pozitivity na antigenním testu byly odebírány vzorky pro PCR testy. 

Testy na hranicích (9).jpg-    Kolik testů jste za tu dobu udělali?
Za dobu působení odběrového centra bylo realizováno přibližně 20.000 antigenních testů. Počty testovaných se měnily jak denní dobou, tak dny v týdnu. Největší frekvence provedených testů jsme zaznamenali vždy od neděle večer do čtvrtka dopoledne, kdy během jednoho dne bylo provedeno i 600 testů, další dny byly klidnější. 

-    Jak náročné to bylo?
V centru sloužilo šest hasičů v osmihodinových směnách, později jen pět, protože jsme neměli dostatek hasičů-zdravotníků. Někteří z našich kolegů - zdravotníků byli odveleni na zajištění chodu provizorní JIP v nemocnici v Teplicích. Zdravotníci měli také nejnáročnější službu, protože museli pracovat celou dobu výkonu služby v ochranných oblecích, tzv. sněhulácích. Další dva hasiči, tzv. výjezdoví, organizovali chod centra venku, koordinovali počet lidí v prostoru, pomáhali vypisovat formuláře, museli komunikovat s lidmi, se kterými byla dost složitá "řeč", protože neuměli anglicky ani německy. Další dva hasiči, seděli v provizorní Testy na hranicích (2).jpgkanceláři a on-line zadávali data do počítačů. Práce to nebyla složitá, ale velmi náročná na pozornost a preciznost provedení. Chyby v potvrzení by mohly znamenat komplikace pro testované, kdy by po kontrole na hranicích nebyli kvůli chybě v osobních údajích do Německa vpuštěni. Snažili jsme se pracovat rychle, aby tam lidi nemuseli dlouho čekat. Ve chvílích největšího náporu jsme měli na zadání všech potřebných podkladů do počítačů 2 minuty. Náročný byl i celodenní provoz, noční směny byly hodně vyčerpávající. Tím, že odběrové centrum bylo vybudováno na parkovišti, měly na provoz vliv i změny počasí. Začínali jsme v únoru, kdy teploty byly hluboko pod bodem mrazu, někdy i -15 stupňů. Ti kdo pracovali venku i ti, co čekali na testy, mrzli. Nepříjemné byly celodenní deště, vítr a zima.