Teploměr se drží hluboko pod bodem mrazu a vítr se prohání mezi skalami. Na hladině lomu Libeč u Trutnova se třpytí led silný 18 centimetrů – dost na to, aby udržel lidskou váhu, ale zrádný pro nečekaného vetřelce. Právě zde se sešla třicítka hasičů z různých územních odborů Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje (HZS HKK), aby si zdokonalila dovednosti v záchraně tonoucích z ledové vody.

Každý z nich dobře ví, že když někdo skončí v ledové pasti, počítá se každá vteřina. Teplota vody se pohybuje jen těsně nad bodem mrazu a lidské tělo začíná selhávat už během několika minut. V takových podmínkách není místo pro chyby – proto se hasiči znovu a znovu noří do ledového pekla, aby zdokonalili své techniky a připravili se na nejhorší možné scénáře.

První krok? Opatrný pohyb po ledu!

Výcvik začíná teoretickou částí. Hasiči si připomínají základní pravidla bezpečného pohybu na zamrzlých vodních plochách. I zkušený záchranář se totiž může stát obětí, pokud udělá chybu.

„Led není nikdy stoprocentně bezpečný. I když má 18 centimetrů, mohou se na něm nacházet slabá místa, praskliny nebo vzduchové kapsy,“ vysvětluje velitel výcviku.

Následuje ukázka různých metod postupu po ledu – od plazení přes opatrné našlapování až po použití speciálních pomůcek, jako jsou házecí pytlíky s lanem nebo nastavovací žebřík. Každý pohyb je přesně promyšlený, protože špatný krok by mohl znamenat propadnutí do ledové vody.

{ 

Ledová zkouška odvahy

Po teoretické přípravě přichází na řadu ta nejtěžší část – reálný zásah. Dva hasiči v záchranných oblecích se pomalu přibližují k připravené proražené díře v ledu. Voda pod nimi je temná a ledová, vzduch se chvěje mrazem.

„Jdeme na to!“ zazní povel a první hasič se zanořuje do vody. I přes termoizolační oblek je šok okamžitý – dech se na chvíli zastaví a tělo instinktivně ztuhne. „Hlavně klid, pravidelné dýchání,“ připomíná instruktor.

Jakmile se hasič dostane do vody, přichází druhá část výcviku – záchrana pomocí různých metod. První na řadu přichází metoda upoutaného zachránce – hasič je připoután k záchrannému lanu, které drží jeho kolegové na břehu. Pomalu se přibližuje k figurantovi, který ztvárňuje tonoucího. Každý pohyb je kontrolovaný, každý úchop pevný. Jakmile má tonoucího v dosahu, zpevní sevření a dává signál k vytažení. Společnými silami oba vytahují zpět na led.

Když žebřík zachraňuje životy

Další technikou, kterou hasiči procvičují, je využití nastavovacího žebříku. Žebřík se položí napříč na led, aby rozložil váhu záchranářů a snížil riziko propadnutí. Záchranář se po něm pomalu přibližuje k proražené díře a využívá ho jako pevný bod pro vytáhnutí tonoucího.

Tato metoda se ukazuje jako mimořádně účinná, protože záchranář nemusí přímo vstupovat do vody a tím si zvyšuje šanci na úspěšnou a bezpečnou záchranu.

„V praxi se často setkáváme s tím, že k člověku propadlému do ledu nemůžeme dojít bezpečně pěšky. Právě proto využíváme žebříky, saně, nebo i improvizované pomůcky, jako jsou prkna či větve,“ vysvětluje jeden z instruktorů.

Sebezáchrana – když jde o život vlastní

Každý hasič musí být připraven i na to, že se sám může ocitnout v ledové vodě. Proto se další část výcviku zaměřuje na techniky sebezáchrany.

Hasiči si zkouší, jak se správně dostat z vody zpět na led – bez pomoci ostatních. Klíčem k úspěchu je zachovat chladnou hlavu (i doslova), využít ostré hrany ledu k zapření a postupně se vyhoupnout ven. Pomáhají si ledovými hřeby – speciální pomůckou, která jim umožňuje se na ledu přitáhnout.

„Nejdůležitější je nerozpanikařit. Jakmile se propadnete, snažte se zachytit okraje ledu a udržet hlavu nad vodou. Pak se pokuste dostat ven – nejlépe ve směru, odkud jste přišli, protože tam je led nejpevnější,“ popisuje další z instruktorů.

První pomoc při podchlazení – rozhodují minuty

Když se podaří tonoucího vytáhnout, přichází další kritická fáze – první pomoc při podchlazení. Voda o teplotě blízké nule dokáže během pár minut tělo ochromit a neodborné zacházení může způsobit šok.

Hasiči si připomínají správný postup tepelného zábalu – zachráněná osoba se co nejrychleji dostane do tepla, zbaví se mokrého oblečení a zabalí do izotermické fólie nebo teplých přikrývek. Důležitá je i kontrola životních funkcí a v případě potřeby zahájení resuscitace.

„Podchlazeného člověka nikdy nesmíme zahřívat příliš rychle. Nehody na ledu často končí tragicky právě proto, že se lidé snaží zahřát omrzlého člověka horkou vodou nebo prudkým třením – to může způsobit šok a selhání srdce,“ upozorňuje zdravotník přítomný na výcviku.

Mrazivý trénink, který zachraňuje životy

Po několika hodinách intenzivního výcviku se hasiči balí a chystají se zpět na základny. Jsou vyčerpaní, ale zároveň o něco zkušenější a připravenější na skutečné zásahy.

„Podobné výcviky jsou extrémně důležité. Nikdy nevíme, kdy budeme muset někoho zachraňovat z ledové vody. Každá minuta tréninku může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí,“ shrnuje jeden z účastníků.

Na lomu Libeč panovaly nehostinné podmínky, ale právě ty jsou pro hasiče nejlepším učitelem. Až se tedy příště někdo propadne ledem a bude volat o pomoc, tito muži a ženy budou připraveni – bez zaváhání, bez strachu, s jediným cílem: zachránit život.

🔹 RADA NA ZÁVĚR: Pokud se pohybujete po zamrzlých plochách, mějte vždy po ruce záchranné pomůcky (ledové hřeby, lano, píšťalku). A hlavně – pokud si nejste jistí pevností ledu, raději na něj vůbec nevstupujte!


Autor: Tomáš Šťastný redakce HASIČI.CZ
Zdroj: facebook HZS Královéhradeckého kraje
FOTO: Michal Fanta HZS Královéhradeckého kraje