Slunce svítí, tráva šustí pod nohama a příroda se zdá být v rovnováze. Ale stačí jediný neopatrný pohyb – škrtnutí sirkou, zapomenuté ohniště nebo odhozený cigaretový nedopalek – a krajina se v mžiku promění v inferno. Kouř stoupá, plameny polykají suché jehličí a větve, ptáci nelétají, ale prchají. Lidé volají o pomoc. A někde v dáli houká siréna.
To není katastrofický film. To je realita, kterou si každý rok připomínáme během Dne požární bezpečnosti. Letos připadá na pátek třináctého – symbolicky. Protože právě v přírodě je riziko požárů větší, než si mnozí uvědomují. A viníkem často není přírodní síla, ale obyčejná lidská nedbalost.
Foto: ilustační MV – generální ředitelství HZS ČR - poskytnuto HZS ČR
Oheň nemá slitování
Od začátku roku 2025 do začátku června zasahovali čeští hasiči u téměř dvou tisíc požárů v přírodním prostředí. Víc než 650 jich vypuklo v lesích – tedy v místech, kde je oheň nejzrádnější. Požár se tam nešíří jen po povrchu. Může se plížit pod zemí – skrze kořenové systémy a dutiny – a znovu vzplanout i hodiny po údajném uhašení.
Hasiči vědí své: každý výjezd do lesa znamená obrovské nasazení. Nosiče vody, zásah v těžkém terénu, někdy i pomoc z nebe. A přitom téměř vždy platí: tomu požáru šlo předejít.
Lidská nepozornost: hlavní jiskra katastrofy
Víc než 95 % požárů v přírodě vzniká rukou člověka. Ne úmyslně, ale z nevědomosti nebo lehkomyslnosti. Kdo by si pomyslel, že malý táborák nebo cigareta může zničit hektary lesa?
Jenže právě to se děje. Stačí silný vítr, suchá tráva a nedůslednost – a z plamínku se stává plamen. A z něj během minut ohnivá stěna.
„Nechtěl jsem…,“ říká ten, kdo oheň zapálil. Ale to už je pozdě.
Zákaz neznamená doporučení
Někteří lidé si neuvědomují, že zákazy rozdělávání ohně nebo vypalování porostů nejsou formálními gesty. Jsou to konkrétní opatření s cílem zabránit katastrofě.
A přesto se každoročně najde dost těch, kteří zákazy ignorují. Zapalují ohně v lese, grilují na louce u lesa, pálí trávu za chalupou. Někteří si dokonce „čistí“ pozemky ohněm, aniž by si uvědomili, co může způsobit jediná jiskra.
Sucho a vítr: nepřátelé v záloze
Každé léto se v Česku opakuje stejný scénář: dlouhé období bez deště, extrémní teploty, vysušená vegetace.
Příroda se v tu chvíli mění v sud se střelným prachem. Jediné škrtnutí – a všechno hoří. Stromy, tráva, zvířata. I lidská obydlí na kraji lesa.
A když se přidá vítr, je požár prakticky neovladatelný. Plameny skáčou přes silnice, šíří se rychlostí, kterou pěší hasič nedokáže předběhnout. Hektar za hektarem mizí v dýmu.
Když oheň napadne
Ti, kdo se někdy ocitli v blízkosti lesního požáru, popisují situaci jako z jiného světa. Vzduch je horký, jako byste se ocitli v peci. Všude je kouř, viditelnost klesá na pár metrů. A hlavně – panika.
Ať už jde o turisty, chataře nebo náhodné kolemjdoucí, každý musí vědět, co dělat:
-
Nikdy se nesnažte požár uhasit sami, pokud se šíří.
-
Volejte tísňovou linku 150 nebo 112.
-
Upozorněte další osoby v okolí.
-
Pokuste se rychle, ale klidně ustoupit po větru – tedy proti směru šíření plamenů.
-
Pokud vám začne hořet oblečení, neutíkejte. Lehněte si na zem a válejte se. Tím plameny udusíte.
Jak se chovat bezpečně? Zde je 10 zásad:
-
Nerozdělávejte oheň v lese nebo jeho blízkosti. Ani na piknik, ani na špekáček.
-
Nekouříte v přírodě. A už vůbec neodhazujte nedopalky.
-
Nepalujte trávu nebo listí. Bioodpad patří do kompostu nebo sběrného dvora.
-
Táborák? Pouze na vyhrazených místech. A ideálně po předchozím nahlášení hasičům.
-
Vždy mějte připravenou vodu nebo písek. Než zapálíte, přemýšlejte, jak uhasíte.
-
Nikdy nenechávejte oheň bez dozoru.
-
Děti nejsou hlídači. Oheň je výhradně odpovědnost dospělých.
-
Nepoužívejte benzín ani jiné hořlaviny. Je to extrémně nebezpečné.
-
Po skončení pečlivě uhaste. Ať nic nežhne, než odejdete.
-
Sledujte výstrahy. V období sucha a větru nepalte vůbec.
Hasiči nejsou kouzelníci
Požáry v přírodě se nehasí snadno. Vzdálená místa bez vody, těžká technika v obtížném terénu a hektary plamenů. Hasiči pracují na hraně fyzických sil. A přitom vědí, že stačilo tak málo – aby někdo zvedl ten nedopalek, zalil ohniště, nebo si vůbec nic nezapaloval.
Den požární bezpečnosti není jen symbolický svátek. Je to připomínka odpovědnosti. Nejde jen o zničené lesy a majetek. Jde o životy – lidí, zvířat, i těch, kdo oheň hasí.
Příroda není popelník
Každý z nás má v rukou sílu požárům předcházet. Nepotřebujeme zákazy, pokud máme zdravý rozum. A ten říká jediné: co se v přírodě zapálí, nemusí jít uhasit.
Tak buďme opatrní. Nejen v pátek třináctého. Ale každý den. Protože když přijde oheň, už je pozdě přemýšlet, co jsme mohli udělat jinak.
Autor: Tomáš Šťastný redakce HASIČI.CZ
Zdroj: por. Mgr. Lucie Balážová
tisková mluvčí HZS Olomouckého kraje
Foto zdroj: MV – generální ředitelství HZS ČR - poskytnuto HZS ČR